Jak je možné, že dnešní člověk vyprodukuje tolik odpadu, kolik nikdy dřív? Tato otázka je vlastně ve svém základu mnohem složitější, než by se mohlo zdát. Odpověď musíme totiž hledat v tom, jakým způsobem se lidstvo vyvíjí. V dřívější době byli lidé bezpodmínečně závislí na tom, co jim dává matka příroda. Jejich přežití během zimy se odvíjelo od toho, jak se vydařil předchozí rok a kolik se jim podařilo naspořit zásob. Ve jménu pomoci a oproštění se od těchto starostí došlo k tomu, že si člověk začal vymýšlet různé vymoženosti, které by mu práci usnadnily a zajistily větší bezpečí, jistotu a pohodlí.

A toto všechno se nám doopravdy podařilo. Dnes můžeme odpočívat tak, jak jsme nikdy předtím nemuseli a zároveň se nemusíme bát o to, že nebudeme mít co jíst. Čím dál víc jsme si zvykli na určitý komfort. Je ale zajímavé, že nás to asi k žádnému většímu štěstí neposunulo. Přesto jsme v dnešní době zapouzdřeni v životě, který „normální“, který je postavený na tom, že konzumujeme velmi rychle vyrobené produkty a zůstávají tak po nás nesmazatelné stopy. Přitom devadesát procent toho, co využíváme je naprosto nezbytné pro naše přežívání, význam to má třeba jen jako zábava, zlepšení komfortu nebo něco dalšího, co ves skutečnosti nepotřebujeme.

I z těchto důvodů ej vhodné zamýšlet se nad tím, co po nás tady zbývá. Jestli třeba nemůžeme objem vyprodukovaného odpadu alespoň o malinkou část zmenšit. A to jistě můžeme. Jednou z možností je například nakupovat v second handu. Dámský second hand je vždy plný kousků, které jsou velmi hezké, nositelné mnohdy bez jakýchkoli nedostatků, jelikož to jednoduše již nepoužívala jedna z žen, které si pravidelně nakupují nové a nové kousky. Ty jí pak během pár dní přestanou bavit, a tak se je rozhodne, když už ne vyhodit, tak aspoň posunout dál někomu „méně šťastnému“.